Když se na sníh koukám z okna, chce se mi založit ruce, zavřít oči nebo jen tak zírat. Pak vyjdu ven, začnou mi mrznout ruce, nos, zkroutí se mi ofina a chce se mi spát. Škola by za útraty v kávových automatech mohla postavit hřiště, ale mě nikdo nepřinutí si tu břečku kupovat . Jediné, co mě teď utěšuje, je můj zimní kabát ( kabát v říjnu ? WTF?!) a barevný šátky. A fakt, že si můžu uvařit něco teplého..
Nejúžasnější šlehačka, nejúžasnější čokoláda. Ne ta neskutečně tekutá odpornost z prášku..
Žádné komentáře:
Okomentovat