Foodissimo

Pořád mi nedochází, ze škola se blíží ke konci. Sportuju, zvyšuju váhy (a pak nadávám), plavu.. a salátuju. Protože nic jinýho se v těchle vedrech jíst nedá :D

Už jste zkusily salátovat listy ředviček? Yumy :)

banánové lívanečky - s něčim jiným než s arašídovým máslem :D

Zázrak jménem xantanová guma.Stačí lžička, mléko a pak už jen zapnout mixér

cosijakopaleoparfait - aneb důkaz místo slibů :)

Upekla jsem něco poživatelného. zasloužím si medaili :D

Jediný a milovaný salátový dresing - jogurt, kurkuma, garam masala

velký trénink si žádá velké jídlo :D. Už jsem říkala, že miluju kuře?

Můj první větší Leg day

Poslední dobou mi přišlo, že se při cvičení nikam nehnu. Většinou jsem měla tak čtyři- pět cviků, čtyři série, k tomu tak 8-10 kg. Jenže já se chci zlepšovat, šokovat, navyšovat. Kašlu na -budeš-mít-velký-stehna- výmluvy. Radši velký a pevný než hubenej rosol.  Tak jsem trochu přitvrdila. Opět jsem vzala na milost (OK, spíš ony vzaly na milost mě) 20kg činky...
                       Domáci workout  :           
                                        15 x squats (20 kg)
                                         15 x split squats (20 kg)
                                         20 x one leg dead lift (10 kg)
                                         20 x backward lunge
                                         15 x dead lift (20 kg)
                 3 série + asi hod. jízda na kole

Po tomhle rádobypočinu jsem sice (ne)chodila s hlavou vztyčenou, strašně hrdá, ale nebylo to ono :D. Pak jsem četla článek od Beautygloss a došlo mi, že jsem fakt sračka májová. Takže jsem sbalila svejch pět švestek a vyrazila do posilovny. Vyjímečně hned v pondělí. Chyba lávky. Bylo krásnejch 33 stupňů.
A posilovna je v podkroví..

                                        20 x (20 kg), 15 x (30 kg), 5 x (40 kg) squats - 1 série
                                        30 x squats (20 kg)
                                        10 x squats (30 kg)
                                        15 x split squats (20 kg)
                                        20 x dead lift (24 kg)
                                        20 x výpony na multipressu (40 kg)
                                        15 x zakopávání (18, 21, 18, 15 kg)
                                        15 x leg press s nohama od sebe (40 kg)
                                        15 x leg press, nohy u sebe
                                        20 výpony na leg pressu (40 kg)


Ano, 20 kg jsou mé oblíbené :D. Když jsem si bláhově naložila 50, klesla jsem... a už se nezvedla. Takže jsem poněkud neobratně zavěsila na háčky (byla na kolejnicích - multipress), podlezla jí, a poníženecky sundala dva pětikilový kotouče. Nakonec za mnou přišel jeden dobře vypadající manik a řek mi, že si u toho lámu záda a vysvětlil mi jak na to.  ,, Ta tyč sama o sobě váží dvacet kilo. A tys na naždý straně měla dalších patnáct. Tolik ani sama nevážíš!" :D. A uznal, že ještě neviděl holku takhle dřepovat. To mi trochu nahonilo ego :D

Když jsem pak - poněkud neobratně - strkala 20 kg kotouč na leg press, musela jsem si pomáhat kolenem. Nakonec jsem to poraženecky chtěla vzdát, že ten druhej už tam snad nedotáhnu a odcvičim to s těma dvaceti . Když se za mnou ozvalo ,,Chceš tam dát i ten druhej?". Jasně, že chci. Zakřenila jsem se a nechala si naložit.
Už si tam rozhodně nepřipadám jako ,, Co ta tady sakra dělá?". V pátek jdu na leg day zase a těšim se. Nechci a nikdy nebudu křehká květinka. Moc se brát - aspoň v něčem - jak chlapům rovná, je totiž mnohem lepší.
                                   
                                       
                                       
                                        
                                       

Food Inc.

Bylo nebylo, ve třicátých letech políbila múza na čelíčko dva zmlsané američánky. Ty dali hlavy do hromady a společnými silami vybudovali nový druh restaurace - fast food, prodej do auta. Byla to krásná myšlenka. Krásné servírky na bruslích roznášeli vyumělkované podnosy s úsměvem na tváři.

 Jenže pak přišly složenky, mrchy nenažraný a bratři McDonaldovi se pleskli do čela. A tak nastala změna. Krásné servírky s krásnými podnosy dostaly vyhazov a na jejich místo nastoupili méně krásní maníci, vyrábějící ještě méně krásné jídlo. Protože zaměstnanec vykonávající pouze jednu činnost stojí méně. A dobré jídlo levných surovin ještě míň....

Proč čekat, až kuře doroste, když ho můžeme nadopovat srajdama, aby vyskočily jako popcorn? Zvlášť, když má potom dvakrát větší prsíčka, který jsou tááák dobrý? Co na to, že se chudák ani neunese na nohou a nikdy neuvidí denní světlo?

Proč krmit krávy travou, když můžeme pěstovat kukuřici, která je levná, rychle roste a dá se nasáčkovat do dalších trilionů věcí (včetně baterií, eh)?

 

A všechno souvisí se všim, že jo.. Pokud bude kráva žrát něco, co normálně nežere, budou se do ní dostávat svinstva, který by normálně mít neměla. Pokud blbej hamburger stojí míň než brokolice, budou lidi radši žrát hamburgery. A tak se občas stane, že se pár desítek tun mletýho masa stáhne z prodeje, protože pár (desítko tunovejch) američanů se nakazí nebezpečnejma bakteriema, který v mase nemaj co dělat. Ve filmu můžete vidět ženskou, která se už roky soudí s těmito společnostmi, protože její syn se nakazil a posléze zemřel na jednu s bakterií. Víte, určitě je to smutná záležitost. Celou dobu si ale říkáte ,,Proč svý dvouletý dítě krmíš haburgerem, sakra.."

to neni žužu, to já náplň do nugetek

Některý věci prostě neovlivnim. Vím, že podporuju hromadný vraždění kuřat a velkochovy, že si kupuju ovoce nastříkaný pesticidama, který nacestovalo miliony kilometrů. Ale jaksi neni v mejch silách dojít za mamkou a říct ,,Poď mami, praštíme se přes kapsu odteď budeme nakupovat jen u farmářů, i když je to dvakrát tak drahý." Ale jestli si mám vybrat mezi chemií ošetřovanou zeleninou a chemií nadopovaným hamburgerem.. vždycky si vyberu zeleninu. Ať žije Amerika, vážení

Opakování je matka mužnosti

Do cvičícího světa mě provázela spousta trenérů a instruktážních videí. Všechny jsem nesnášela, ale všichni mě naučili krom základních cviků naučili, jak přeřvat protestující svaly a posunout se dál. Takže jo, jsem ráda, že ženský konečně pochopily, že na plavkovou sezónu je nepřipraví jen studená\horká voda s citronem, a začaly cvičit, dokonce se některý oklepaly a chopily se závaží(ček). Ale některý videa mě fakt dostávaj. Když cvičím,  fakt nepotřebuju mít makeup, vystajlovaný vlasy a přísvorkovanej úsměv. Instruktorky by na nás měly řvát a motivovat, nakopnout nás dál, ne se na nás hezky usmívat.

Proto mě některý rádobyfitnessinstruktorky dostávaj. Třeba tady slečně bikinimodelfitness bych doporučila, aby si šla radši lakovat nehty a neháčkovala se do věcí, kterejm nerozumí

Některý věci prostě nejdou skloubit dohromady. Jestlli chcete cvičit tak, aby to něco přineslo, nemůžete při tom vypadat dobře. Mám pocit, že je tu pořád určitá sorta lidí, který nám vnucujou myšlenku, že ženskejm patří do ruky jednoruční činky a mezi nejlepší a nejúčinnější cviky patří zanožování a sedy lehy, pokud možno mezi reklamovejma přestávkama u žehlení.

Úsměv a mávat hoši, úsměv a mávat.. jen nepropotit triko

Z těchhle obrázků mám fakt osypky :D

A pak můžete do nekonečna spílat, že byste vlastně chtěly umět pořádný kliky, vydržet v plank pozici a cvičit s pořádnejma vahama. Ale když se k tomu dokopete - ejhle, samo od sebe to nejde. Protože Pistol squat už vyžaduje víc času a šikovnosti, než zvedání nohou na boku. Můžu na sebe bejt nasraná, můžu nadávat a přeskakovat každý video, kde se tenhle cvik objeví,ale proč tomu prostě nedát čas a nezkoušet to?
V tomhle  článku jsem psala celá vyřízená, když jsem se poprvý odhodlala dřepovat s 20kg. A pak jsem se k nim dlooho nevrátila. Až včera. Tři série dřepů, deadlifts a split squats, k tomu Yoga for the warriors od Boba Harpera (no jo, cvičící video :D). A krátký video na vnitřní stehna od Cassey (prostě se mi nechtělo přestat :D).Už se nebuduu vymlouvat, že mi s kvůli víc kilo narostou stehna. Zase začnu trénovat kliky, pistol squats, možná i plank pozici (zůstalal jsem u 25 minut :D).
Až budu stará, peněz s umělýma zubama a protézou, budu mí důvod dřepět na zadku. Teď je čas posouvat svoje hranice. A slečny z Tone It Up nebo Sarah Fit se můžou jít bodnout :D

Dýchejte zhluboka

Už jsem říkala, že strašně ráda chodim do posilovny? Poslední dobou strašně ráda pozoruju lidi okolo. Třeba chudáčky s nožičkama jak hůlčičky, co se 40 kg na zádech legračně krčí kolena a snaží se napodobit něco, co by teoreticky měl být dřep, prohejbaj pod jednoručkama, kde maj naloženo dvojnásobek dvý tělesný váhy a mezi tím upíjí plechovku ionťáku. Nebo dneska jsem měla tu čest potkat tam dvě dámy. Po asi půl hodině na běžícím pásu si troufly potit krev na gynekologických křeslech a zakopávači, zatímco jedna tý druhý radila, že ,,Nejlepší je dát tak zátěž na 9  po 20 opakování" (,,Jak tu někdo může mít hozenejch 21?"- ,, To víš, chlapy.."). Na těch křeslech myslím. A nejvíc mě dostalo, když si jedna z dam rozhodila ručník a začala dělat mosty. Takový to stahování prdele. No, řeknu vám, radší se v tý posilovně zabiju při dřepování s 50 kg, než abych šukala podlahu... . Některý lidi by prostě měli zůstat doma. A za ušetřený prachy si dojít třeba na zmrzlinu..

Ale k tématu. Na jógu už nechodim a moc jí nepraktikuju, prostě si dám radši pořádně do těla :D. Pravda ale je, že mě dokázala perfektně zklidnit a odreagovat. A jestli jsem tomu půl roku, kdy jsem jí praktikovala aktivně za něco vděčná, pak je to jógovej dech a lepší usínání, kterýmu jsem se tam naučila. Vlastně to neni nic tak moc složitýho, něco jako samomeditace. A líbí se mi, jakej důraz se tam na správný dech klade. Takže něco málo teorie..

Podle jógy by se mělo dýchat hlavně nosem. Pokud dýcháte ústy, s nádechem do sebe dostáváte spoustu svinstva a mikrobů, který by se v nose zachytily a s výdechem zase poškuzujete nosní sliznici, která pak ztrácí citlivost a může nám nadělit chronické rýmy astma atd. Dýchání ústy má prý negativní vliv i na duševní vývoj dětí i dospělých.
Plným dechem ze sebe dostáte určité množství toxinů, které se jinak hromadí v plicích, takže dochází k intoxikaci organismu a nedostatečnému okysličení krve. Takže, i když se snažíme jíst strašně zdravě a výživně, i když se snažíme sportovat, protahovat, možná i jógovat, stejně tělu nepomůžeme, když nebudem pořádně dýchat. Aspoň někdy.

Staří jogíni nepočítali nepočítali život na dny,měsíce ani roky, ale na dechy, jejichž přesný počet jim měl být již před narozením přidělen. Vypracovali proto pomalé, hluboké a co nejúčinnější dýchání, aby nám co nejvíce prodloužilo život.
Jógový dech se dělí na tři části - Břišní, hrudní a podklíčkový. Nebudu vás zatěžovat podrobnostmi o prospěšnosti každého z nich (o tom si můžete přečíst třeba tady). Správný jógový dech by měl nádechem do bránice, pokračovat do hrudníku a končit u klíčních kostí. Výdech by měl být dvakrát dlouhý než nádech. Při dýchání si zkuste dát ruku na břicho a cítit, jak se vám s nádechem vyklene břicho nahoru, rozšíří hrudní koš a nadzvednou ramena. Výdech si pak můžete počítat na doby a ty postupně prodlužovat. Zkuste na nic nemyslet a soustředit se jen na tu pravidelnost. Zkuste se soustředit a vypnout. Krásně se při tom usíná :)

Cvičení s vlastní vahou

Posilování je jako droga - když začnete, už nechcete přestat a hlavně - chcete pořád víc. Já cvičím strašně ráda. A vždycky si najdu nějakou partii (bože, to je strašný slovo), kterou se rozhodnu zdokonalit. Protože jsem toho názoru, že pokud ze sebou nejsem spokojená, a chci bejt se sebou spokojená, měla bych pro to něco udělat. Dokud nemám málo času, sto kilo nadváhu a umělý zuby.
Takhle jsem se zaměřila na nohy (nevim jak vy, ale já leg day miluju). Začala jsem dřepovat, dělat mrtvej tah, oblíbila si zakopávač (né roznožovače) a jezdit na kole.

Pak jsem začala posilovat ruce - a začala jsem opruzovat u kladek a zvedat činky. V posilovně se každou návštěvu snažim zkoušet něco jinýho - francouzský tlaky, upažování s kladkou, Arnoldovy tlaky...  co se vah týče - jsem lemra. Doma a většinou I v posilovně cvičim s 4 kg, max se šesti. A nebudu se vymlouvat - prostě to neuzvednu. Na druhou stranu si říkám, že je lepší, když cvičim pořádně s menšíma vahama, než se tam kroutit, funět nedejbože si s něčim hnout. Dávám tomu čas.

Jenže pak jsem si uvědomila, že je sice strašně fajn, že v posilce navyšuju kila, ale že vlastně pořádně neumim ani blbej klik. A tak jsem jedno odpoledne zahodila činky (OK, nechala je v koutě, na to si naší podlahy moc vážim) a udělala si trénink jen na ruce.

                                                 8 odtahů (pomalý spouštění se z hrazdy)
                                                 10 x  kliků (=pořádnejch)
                                                 12 x  triceps dips
                                                 12 x dive bombers
                                                 12 x shoulder presses
                                                 20 x elbow pushup  (1 cvik na videu)

                                                                              =    4 série

Přiznávám, že to neni nic moc. Když žongluju s činkama, většinou mám tak devět cviků po třech sériích, mezi kterejma si zaklikuju, udělám pár odtahů nebo dive bombers. Ale jsem v tom zelenáč, a podle mě je lepší, když udělám míň opakování s perfektiní formou, než tam milionkrát máchat rukama. A vite co? Ty ruce další den bolely stokrát víc, než po činkách.

Už nějakou dobu se o pořádný kliky snažim, stejně jako o držení v planku a pistol squats (OK, ty trochu flákám). Moje aktuální skóre je 25 minut a 15 čistejch kliků za sebou. A teď už si troufám zařazovat je do workoutů. A činky chvíli nechám ležet v koutě. I když.. :D