Supersize me!

Když jsem konečně shlédla tenhle americký dokument (u večeření grahamového chleba se zapečenou mozarellou a schwarzwaldskou šunkou a sušenou bazalkou), donutilo mě to k několika úvahám. Je vůbec možný vydávat hranolky za zeleninu? Proč má někdo, kdo vypadá jak ledoborec plnou hubu výmluv typu ,Máme to v rodině´ , Na hubnutí prostě nemám´ a , Chtěla bych vypadat jako ty holky v Cosmogirl, ale takhle vypadat a jíst asi neni normální.´?  Můžou školní jídelny konkurovat fastfoodům, v lepší případě jen rozmražovat státem dotovaný polotovary?A konečně - Jak se může někdo přežrat jídlem, který normální suroviny nevidělo ani z vlaku? Jak může někdo milovat hmotu splácanou z těch nejhorších zbytků, obalenou ve strouhance a uvězněnou v housce a tunách kečupu a majonézy?

Odjakživa jsme uměli zpracovat i to, co se jinak zdálo nejedlé- játra, srdíčka, dršťky, žabí stehýnka, kopřivy, pamelišky i kdejakej plevel. Ve všem existuje skrytá síla i osobitá chuť. Naučili jsme se používat kuchařské postupy a koření,abychom tomu pomohli.  Jenže v podlední době si lidstvo našlo cestu jak zpracovat i nezpracovatelné- a to s pomocí strouhanky, oleje, cukru, soli, tuny chemie a konzervantů.. .
Proč jsme se naučili pochutnávat si na vepřových kůžích, kuřecích pařátech a bůhvíčem ještě? A koneckonců- proč nám chutnaj přesolený čipsy, tyčinky plný cukru a bonbony plný chemie? OK, pokud se snažíte překonat severní pól, asi nějakou energii potřebujte. Proč se ale stejnejma tyčinkama cpou školáci několikrát denně prostě nechápu. I když asi jo. Je to dobrý.
Asi jsem zvláštní. Jím jen to, co si sama připravím nebo upeču,  čokolády jím jen ty od 70% výš, miluju maso a cpu se zeleninou. Konzumuju spoustu semínek, otrub a klíčků. Nemám ráda knedlíky, polotovary a smažený věci. Nechci si hrát na Matku Terezu, ale se svým jídlem jsem spokojená. A není to o odříkání, prostě mi to nechutná, a když vím, že existují lepší věci, nevidím důvod se tím cpát.
A táži se i Vás - máte zapotřebí cpát se drahou hmotou plnou cukru nebo soli, jen proto, že to v tu chvíli uspokojí Vaše chuťové pohárky ? Máte to zapotřebí?

Vážně byste chtěli radši pytel čipsů, než vypadat takkhle?

Alchymistické muffiny, zdraví především

Máme doma jablka. Spoustu jablek. Přidávám si je do snídaňových kašiček,  svačinových směsek, jím je jen tak.  Jím je tak dlouho, že mi lezou krkem. Takže jsem se rozhodla, že z nich udělám americký bábovičky.  A jelikož jsem byla líná hledat recept, udělala jsem si je podle svého. Hodně jablek, málo mouky. Tak to mám ráda..

5,6,7,8...libovolný počet jablek
asi 200 g  celozrnné mouky
lžička skořice, nového koření, hřebíček
60 g  třtinového cukru\ medu
2 vejce
asi 50 g másla
lžička kypřícího prášku

Jablka - a koneckonců můžete i máslo- nastrouhejte, přidejte ostatní ingredience, přilijte mléko nebo vodu, aby vznikla trochu blebancovitá konzistence se všechny ingredience slepily, plňte do formiček. Šoupněte do vyhřáte trouby, kterou zkuste neotvírat. Muffiny prý vyběhnou radši. Dobrou chuť :)

Říkala jsem , málo mouky´- tu můžete částečně dosypat ovesnými vločkami a -mým nejnovějším objevem- ovesnými otrubami nebo žitnými klíčky.
Cukr a máslo si upravte podle svého. Já vycházela z toho, že je budou pojídat i ostatní členové rodiny, kterým vyhovuje větší sladkost

Chilli con carne

Nuže, po dlouhé době přidávám recept a to na mexickou klasiku. Nemějte mi za zlé tu prodlevu, můj vařící um (ha-ha-ha) se musel stáhnout do ústraní kvůli brzkému uzavírání známek a vražedné chřipce.  Takže studujte, dětičky, tetička bude zatím spokojeně ležet v postýlce a chrchlat....

Budete potřebovat:
1 větší /2 menší cibule
2 stroužky čeneku
500 g hovězího masa
kostka hovězího bujonu \ 300 ml hovězího vývaru
 400 g konzerva loupaných rajčat
1 čerstvá červená paprika
400 g konzerva červených fazolí
2 lžičky rajčatového protlaku
lžička sušené sladké papriky
lžička drceného kmínu
půl lžičky majoránky
sůl, pepř, chilli
2 čtverečky hořké čokolády


Na olivovém oleji si necháme zesklovatět nadrobno nakrájenou cibulku. Přihodíme česnek, papriku, sušenou papriku a kmín. Necháme smažíme asi 5 minut, přidáme hovězí maso, a osmahnout tak, aby se ze syrového blebance staly krásně opečené hrudky.
Přilijeme vývar, přidáme rajčata, majoránku, sůl a pepř, čokoládu. Důkladně zamíchejte a přidejte protlak, zamíchejte a nechte probublat. Přidejte slité červené fazole, znovu nechte přejít varem a nechte asi 10 minut odpočívat a chutě propoji.Podávejte nejlépe v hlubokých talířích (nedrží to oc dobře pohromadě) nebo zabalené v tortilách se zeleninou :)

Já osobně jsem byla tak neskonale šikovná, že jsem místo červených fazolí otevřela bílé v rajčatovém protlaku. Takže jsem si zahrála na Babicu, dala tam tyhle a protlak už nepřidávala.

Kuřecí pullao se šafránem

Málokdy vařím nějaké jídlo dvakrát (teda, když pominu ranní kašičky a vajíčka na všechny způsoby). Tohle jídlo si ale zaslouží výjimku. Je to z naší (muhahaha, našíí :D) indické kuchařky. Indové používají spoustu úžasných koření, pálivých omáček a dipů. Ovšem na úkor soli. Takže pokud nechcete jen voňavý, dobře vypadající blebanec bez chuti, doporučuji tam pár zrnek hodit.

 pro 1 osobu:

 asi 40 g dlouhozrnné rýže, nejlépe natural
lžíce másla
1\2 lžičky šafránu
2 hřebíčky
2 lehce rozdrcené tobolky kardamonu
2 lžíce sultánek
2 lžíce mandlí
asi 100 g kučecích prsních řízků na kostičky

Na pánvi orestujeme rýži na rozpuštěném másle, přidáme šafrán a ostatní koření, podle chuti osolíme a zalijeme studenou vodou (vždy 1:2 ve prospěchu vody). Zapokličkujeme a zvolna dusíme asi 20 minut.
Na zbývajícím másle opečeme sultánky, mandle a kostičky masa (doporučuju zvolna, maso pak chytne tu božskou, nasládlou chuť). Když je maso měkké , zamícháme ho do uvařené rýže a necháme asi 5 minut odpočinout

 

Nevím jak vy, ale já jsem chudý student. A ačkoliv šafrán přechovávám, syslím si ho na lepší časy (a jídla). Takže pokud se u Vás šafrán nevyskutuje, můžete ho ve stejném množství nahradit kurkumou. Tenhle recept jsem dělala už podruhé. Nevím čímto, ale tentokrát mi chutnal mnohem víc. Možná to bude tou šarádou...

Forward

Mám chuť na psaní hlubokomyslných článků o novém roce. Je zvláštní, že všichni berou nový rok jako příležitost. Fajn, tenhle rok jsme pokaňhali, jak jsme mohli ale slibujeme, tentokrát to bude lepší. Já beru jako výzvu každý den. Nikdy neni pozdě něčemu se přiučit. Život je o zkušenostech, o překonávání sebe sama. Když něco pokaňhám, neznamená to, že můžu pokaňhat úplně všechno a pak jen čekat, až se to samo vyvrbí. Když mám z něčeho strach, neznamená to, že se zabarikáduju, že před tim budu utíkat, dokud nebudu nucena to sama vyřešit. Proto mám tak ráda vaření a sport. Vaření nutí člověka zkoušet nové recepty, ingredience a příchutě. A když se něco nepovede, můžeš to zkusit znovu a lépe. Sport je zase o překonávání se. A když to nezvládneš jednou, máš motivaci zvládnout to příště. Ale je jen na tobě, jestli se ti to podaří..
S těmihle Vánoci jsem překvapivě spokojená. Všude čtu, jak se každý přecpal cukroví a všeho. Já tu potřebu tentokrát neměla. Věděla jsem, jak hezky vypadá, jak dobře chutná. Ale taky jsem věděla, že když si ho dám zrovna teď, nevychutnám si ho. Takže jsem se kochala. A jedla pár kousků ke snídani, pár kousků k čaji, pár kousků po sportu. A nemám pocit, že bych se o něco ochuzovala, naopak.
Co se minulého roku týče, dal mi spousu příležitostí. Ale některé věci zase nemohli dopadnout hůř. Naučila jsem se kamarádit s jídlem. Dostala jsem se na střední školu. A-tak-dále-. Takže ano, i já beru nový rok jako příležitost. Ale přesto se snažím o nápravu až do konce (rozumějte, nečekám na koenc roku, abych měla důvod nažit se o nápravu).  Protože nikdy není pozdě vrhnout se do něčeho po hlavě.