Forward

Mám chuť na psaní hlubokomyslných článků o novém roce. Je zvláštní, že všichni berou nový rok jako příležitost. Fajn, tenhle rok jsme pokaňhali, jak jsme mohli ale slibujeme, tentokrát to bude lepší. Já beru jako výzvu každý den. Nikdy neni pozdě něčemu se přiučit. Život je o zkušenostech, o překonávání sebe sama. Když něco pokaňhám, neznamená to, že můžu pokaňhat úplně všechno a pak jen čekat, až se to samo vyvrbí. Když mám z něčeho strach, neznamená to, že se zabarikáduju, že před tim budu utíkat, dokud nebudu nucena to sama vyřešit. Proto mám tak ráda vaření a sport. Vaření nutí člověka zkoušet nové recepty, ingredience a příchutě. A když se něco nepovede, můžeš to zkusit znovu a lépe. Sport je zase o překonávání se. A když to nezvládneš jednou, máš motivaci zvládnout to příště. Ale je jen na tobě, jestli se ti to podaří..
S těmihle Vánoci jsem překvapivě spokojená. Všude čtu, jak se každý přecpal cukroví a všeho. Já tu potřebu tentokrát neměla. Věděla jsem, jak hezky vypadá, jak dobře chutná. Ale taky jsem věděla, že když si ho dám zrovna teď, nevychutnám si ho. Takže jsem se kochala. A jedla pár kousků ke snídani, pár kousků k čaji, pár kousků po sportu. A nemám pocit, že bych se o něco ochuzovala, naopak.
Co se minulého roku týče, dal mi spousu příležitostí. Ale některé věci zase nemohli dopadnout hůř. Naučila jsem se kamarádit s jídlem. Dostala jsem se na střední školu. A-tak-dále-. Takže ano, i já beru nový rok jako příležitost. Ale přesto se snažím o nápravu až do konce (rozumějte, nečekám na koenc roku, abych měla důvod nažit se o nápravu).  Protože nikdy není pozdě vrhnout se do něčeho po hlavě.