Podoby vařícího šneka (to jako mně :D)

Nechci si hrát na chudinku, která toho má ,hodně za sebou´. Cokoliv se stalo, beru to jako zkušenost a ponaučení. A já ráda přecházím z extrému do extrému, takže to podle toho vypadá :D. Tohle berte jako takový (můj oblíbený), zamýšlecí´ článek. A možná i jako varování pro takový jelita, jako jsem já..

Období nevinnosti

Znáte to, máte vlastní kapesný, jídlo na dosah ruky, mlsný jazýček a ani páru o kalorických hodnotách a vlastnostech chemie a tun cukru. Tohle bylo období automatů na sladký, Snickerskek, Milek, Twixek a jim podobných. Byla jsem schopná sežrat dvě Milky na posezení, s kamarádkou jsme zpívaly ódy na KitKaty..
Občas jsem si šla zaběhat, ale steně jsem před tim spořádala čtyři toasty s marmeládou...
PLUSY- Období nevinnosti. Jak už jsem psala, jedla jsem co jsem chtěla a bylo mi to jedno.
MINUSY- Asi bych měla napsat totéž. Ale vzpomínám si, jak jsem stála před zrcladlem, propalovala se pohledem a říkala si Musíš s tim už sakra něco dělat....

Velká změna..

Někdy po Vánocích, kdy jsem  vyžrala půlku krabic s cukrovím jsem si řekla, že už to takhle dál nechci. Začala jsem kupovat věci ze zdravé výživy - různé klíčky, mouky, sladidla.. Lítala jsem po receptech. Ale nic jsem neuměla ,používat´. Ráno jsem se nasnídala ,Fermentovaných vloček´(ovesný vločky, přes noc namočený ve vodě-jaká novinka..) , ani jsem je nedojedla a protože jsem byla sytá, nedělala jsem si svačinu. Taky jsem objevila Jillian Michaels a její proslulý 30 Day Shred. A tak jsem se, vážení, dostala k pořádnýmu cvičení.
PLUSY - Jedla jsem zdravě, cvičila jsem a nejedla blafy. Byla to razantní změna
MINUSY- Z jídla se stal tak trochu vrah a zloun. Byla jsem unavená, bílá jak stěna a pořád mi byla zima. Pamatuju se, jak jsem měla sžíravej hlad, ale vyhecovala jsem se, že jsem si nedala ani blbý jabko. Měla jsem prázdnej žaludek a po zádech mi lez mráz. A cvičila jsem každej den, někdy i víckrát.
 Cvičila jsem i ráno (deset kliků, výpadů a poskakování ve třech sériích, sklapovačky a podobně).  Chodila jsem běhat, jezdila jsem na kole, cvičila z nudy i několikrát denně. A pořád jsem věřila, že jsem tlustá...

Volání do boje.

Nuže, jednoho dne jsem se postavila na váhu. Zhubla jsem dvě kila. Skončila jsem s předepsaným jídelníčkem, vlastní výživovou poradkyní a zakázaným kardiem. Během pár měsíců jsem zhubla o další dvě kila. Žila jsem ve vlastním s větě zdravé stravy, pořád jsem cvičila. Měla jsem asi 80% svalový hmoty. A večer hlad. A já kretén nebyla schopná se víc najíst. A pořád jsem nemohla přibrat..
Nakonec mi bylo cvičení zakázáno a dostala jsem rozkaz víc jíst. Zamilovala jsem se do vaření, jógy a tak podobně. Uvědomovala jsem si, jak jsem byla blbá, když jsem si myslela, že jsem tlustá. Jídla jsem se přestala bát. Zároveň jsem si ale rvala vlasy, protože jse ,cítila´ že tloustnu. Byla to agónie, čekání na Godotta. Bylo mi ve vlastním těle nepříjemně a byla jsem nešťastná. Nakonec jsem zkontaktovala výživovou poradkyni a dohodla jsem se s ní na cvičení. Věděla jsem, že jestli nezačnu, zase přestanu jíst a bude to ještě horší...

Svoboda

Během toho půl roku jsem nabrala zpátky dvě kila. Jakmile jsem začala cvičit, začala jsem i víc jíst. Nedokážu popsat, jak svobodně jsem se cítila. Když jsem si něco vkládala do pusy, tetelila jsem se tím ,Můžu to jíst a nemám výčitky´ . Z pilates jsem přešla na posilování, ze kterého se stal relax. A je mi strašně fajn

Po čem se mi stýská?
 Po 57 cm v pase. Po 80% naměřený svalový hmoty. Po tý zvláštní hubenosti

 Co už v životě nechci zažít?
 Tu zimu, únavu a hlad, neschopnost sníst ani blbý jabko, cvičení na záchodcích. Ty vystouplý kosti, ty kraťasy nejmenší velikosti, který jsem si musela stahovat páskem. Tu přibírací agónii, která mi nestála za nic na světě....