Svátkování

Z Vánoc mám vždycky trochu respekt. A jsem toho názoru, že nejlepší je pohled na stromeček, pod kterýmž se tísní spousta dárků. Upřímně se netěším ani tak ani to rozbalení, jako spíš na ten okamžik sladké nevědomosti kdy si můžu představovat, že všechny ty dárky jsou pro mě. A den poté cítím trochu smutek, že ten dlouho očekávaný den, večer, chvíle je najednou za námi. Ale tenhle rok.. nečekala jsem nic z toho, co jsem dostala. Koukám se na pohádky, pročítám kulinářský časopis...a je mi skvěle.

 Naše bóžo cukroví- ten talíř vzadu přinesla sestřička, je ze zdravé výživy- celozrnná mouka, obilný slad.. ultrazdravé, ale ultradobré. Mlsání bez výčitek..

 Co dát gastroúchylovi? Kuchařky! Spoustu kuchařek. Kuchařka pro tělo i duši- dárek od bratříčka (ale samozřejmě jsem si ho koupila sama),  Apetit Saláty- nejenom hezky načančaná zelenina, ale brambory, těstoviny, kuskus..
Tak, teď budu mít konečně přehled o každým plevelu, co roste na louce (a jak ho používat), o všech způsobech zpracování divé perutě a o všech gastrohitech (mám předplatný Apetitu ! Já umřu..). Asi s tím dneska budu spát...

A dneska čajíčkuju. Spokojeně vychutnávám svoje mikrovlnkový jablíčko se skořicí, spotřebovávám hory kapesníků (dneska v šest ráno jsem se vzbudila a zběsile hledala Olynth).. ale je m fajn. Koukám se na pohádky, v ruce kouřící hrnek a užívám s ten klid a plnou náruč božích dárků....