Proteiny - spása lidstva díl I.

Nuže, víkend konečně před námi, takže mám trochu času (a nálady, ehm) na psaní. Poslední dobou se se mnou děly divný věci - kvůli tomu horku jsem se ke cvičení musela skoro nutit, měla jsem chuť na sladký (takže když přede mnou zamávaly kouskem Zlatý polomáčený, jo, vzala jsem si), večer jsem se ládovala (zeleninou. Ale stejně mi bylo trochu šoufl) a přes den zas neměla chuť k jídlu a k obědu si smíchala jen ledovej salát s Tahini, protože z představy čekoholi teplýho jsem div neměla osypky.Pak jsem strávila vášnivou hodinku při západu slunce s .. matikou a skleničkou ledový proteinový pěny. Om nom nom :D

                
Ale k bílkovinám- ten název je myšlen kapánek ironicky, ale buďme upřímní, pořád mezi námi existují naivky, který se ládujou horu proteinů v domnění, že jim narostou svaly jako Arniemu. Ve skutečnosti vám přebytečný bílkoviny utečou potem a navíc budete smrdět po čpavku.
      



Narozdíl od sacharidů toho bílkoviny maj na starosti celkem dost - podílejí se na tvorbě hemoglobinu a myoglobinu (transport kyslíku do celéh těla a do svalů), některých enzymů, pomáhají regulovat rovnováhu tekutin a řídí jejich zadržování a jejich Ph, pomáhá imunitnímu systému vytářením protilátek.

Tělo je zpracuje hned, jak je sníme - využije je k budování tělesného proteinu a pokud ne, přemění je na glukózu jako zdroj energie nebo se přemění na tuk.
Základní stavební látkou je aminokyselina. Tu tvoří molekuly dusíku, uhlíku, kyslíku, vodíku a někdy i síry. Ty vytváří různé řetězce a tímpádem i různé druhy bílkovin.
Aminokyseliny dělíme na esenciální, které potřebujeme a musíme příjmat potravou a neesenciální, bez kterých se obejdeme, ale za to si je dokážeme vyrobit. Takovej malej paradox. Dalším paradoxem je, že mezi nejvíc nejesenciálnější aminokyseliny patří vejce, ,mléko, maso a trochu těch rostlinných,jako jsou fazole, čočka a podobně.  Teď taková zamýšlecí vložka - když jsem to tak pročítala, trochu se mi zkrabatilo čelo. Poslední dobou slýchávám, jak je mlíko fuj a nebezpečný (OK, laktóza je pro nás nestravitelná a nepřirozená). Když jsem četla knihy o makrobiotice, vehementně tam prosazovali zase právě ty rostlinný bílkoviny, jako pro nás ty nepřirozenější. Co člověk, co věda to názor. Mě už z toho jde hlava kolem. Ale beru to takhle - pro svalíky je mlíčko (se syrovátkovým proteinem) dobrý, pro žaludek už ne. Ať žijou anabolický proteiny...

 Ať je to jak chce, ,,přirozený" jsou vždycky lepší než protein z prášku. Aminokyseliny, to je oč tu běží. A těch je v proteiňáku vždycky míň. Viděla jsem srovnání výživovýho doplňku a kelímek odučněnýho jogurtu, a víte co? Blbej jogurt jich měl dvakrát tolik :D
                     
. Na regeneraci poškozených svalových vláken je nejlepší pomalu vstřebatelná aminokyselina. Jo, na začátku článku jsem vyzdvihovala proteinovou pěnu, ale to bylo vedro (a matika) Když se nad tim tak zamyslím, protein po cvičení už nekonzumuju skoro vůbec. Ráno si je přidávám do smoothie, abych měla nějakoutu bílkovinu, ale po cvičení si nejradši dělám různý saláty se spoustou zeleniny s něčím bílkovinnovým :)

Salát s camemberem a naklíčenou čočkou

bazalková fritatta se špenátem,  řepou a rukolou a naklíčenou čočkou

       Už víme, proč kulturisti po cvičení papaj kuře s rejží místo dobrýho proteiníku ? :D