pondělí 11. března 2013

Zase jeden zamýšlecí článek



Přeju pěkný pondělí :). Nevím jak vás, ale mě to počasí ničí. Mám kruhy pod očima, jsem protivná, připadám si divně tlustá a chci spát. Navíc je na všechno najednou tak málo času.. Když jsem si ale četla článek od Beautygloss, musela jsem se trochu zamyslet. Protože -ať chci nebo ne- prostě jsem se v tom trochu viděla . Takže.. kvůli čemu jsem na sebe poslední dobou hrdá?

- Dokázala jsem začít cvičit
             Vždycky jsem byla doma za vižle, který může sníst co chce. A ládovala jsem se Milkama, Snickerskama a podobnýma lahůdkama. Pak přišel velký třesk a mě to přestalo bavit. Začala jsem běhat (dá-li se tomu tak říkat :D). Začala jsem cvičit Jillian Michaels, Seana Viguad (strašně super chlápek cvičící dynamickou yógu :D) , Cassey Ho a spol. . A něco jsem si z toho odnesla. Všechno mě to naučilo vytrvalosti, umění zatnout zuby a překonat se. A upřímně.. dokážu se ,hecnout´i v normálním životě. Sice mě to nebude bavit (možná mě to bude s*át do morku kostí) ale přežiju to.

- Dokázala jsem přestat cvičit
Minulý půlrok byl ve znamení agónie. Když jsem se začala překonávat trochu moc. A bála jsem se sacharidů, tuků a Tohovšeho. Pak jsem přestala cvičit. Pak jsem znova začala jíst oříšky, olej, máslo... nejhorší byla smetana.  To hecování, to překonávání se bylo najednou o tom naučit se znovu jíst. A pak? Ta svoboda, ten pocit volnosti při každém soustu, to ticho bez výčitek okolo.. to bylo jako..ambrózie.


Naučila jsem se vařit
- Co dělat, když Vám seberou nejmilejší koníček? a) začnete skočíte z okna. b) najdete si jiný. Využila jsem příležitosti spřátelit se s nepřítelem a zamilovala jsem se do vaření. Právě jsem dodělala indické karí s kokosovým mlékem. Hmmmmm :D

 Přibrala jsem 5\6 kilo
- Mé anorektické já šílí. Jo, trochu mi chybí ten dialog , Kolik vážíš ?´- , Nó..skoro 45.´ - , Ježiš..fákt? To je hustý!´  Chápete to?! Mé anorektické já touží po obdivu. Touží nesnídat, nedojídat, odříkat a vážit míň, než tříletý dítě. Ale pro mě to není ten tip vytoužený pozornosti. A jsem hrdá, že jsem si to dokázala vyjíst a vycvičit, zjistit, jaká jsem byla husa, když jsem si myslela, že jsem tlustá.

- Dokázala jsem se spřátelit se svýma nohama a udělat aspoň dvacet chin ups
- Úspěšně jsem se vrátila ke cardiu a mám lepší časy než Zuzka Light

Poslední pomlčky nejsou popsaný. To proto, že jsem jich vlastně ještě nedosáhla. Vlastně vůbec (ale s těma nohama jsem na dobrý cestě :D) Jen jsem je potřebovala vidět někde jinde, než ve svý hlavě..
A jaké jsou vaše cíle a pýchy? 

2 komentáře:

  1. měly bychom to dost podobné :) až na ty časy u Zuz, necvičím s ní, nudí mě to :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já s ní taky necvičím, ale hlavně proto, že nemůžu :D. Ale říkám si, že bych to mohla přežít. Já osobně při cvičení dělám třeba 30 opakování ve čtyřech sériích a Zuz má vždycky nanejvýš pět. Ale chci to aspoň zkusit. Chápeš, jde o princip :D

      Vymazat